Godwin, William (1756-1836) Britský politický filosof, romanopisec a námezdní literát.
Jako syn chudého presbytariánského duchovního byl vzděláván u nonkonformistů (odpadlíkÚ od anglikánské církve) a později v roce 1778 se stal duchovním presbytariánského sboru. Prokázal však malé nadání a slábnoucí víru. Od roku 1783 žil v Londýně a dlouho se živil psaním coby nevýznamný literát. Během "rozpravy o francouzské revoluci" (viz RADIKÁLOVÉ, BRITŠTÍ) přiměl svého vydavatele, aby financoval jeho práci na shrnutí vývoje politické filosofie poslední doby. Výsledkem bylo jeho hlavní dílo Zkoumání politické spravedlnosti (An Enquiry Concerning Political Justice), vydané v roce 1793 a zásadně revidované v dmhém a třetím vydání v letech 1795 a 1797. V roce 1794 pak svou prestiž ještě zvýšil vydáním svého nejúspěšnějšího románu Caleb Williams.
Godwin ovlivnil zvláště mladší generaci spisovatelÚ, nejvíce Wordswortha, COLLERlDGE, Southeye a Hazlitta, a později Shelleyho. V roce 1797 se oženil s Mary WOLLSTONECRAFTOVOU, která o pět měsíců později zemřela při porodu Gejich dcera, jež porod přežila, je dnes známá jako Mary Shelleyová, autorka Frankensteina). Godwinovy upřímné vzpomínky na manželku (Memories), vydané v roce 1798, vyvolaly kritické komentáře reakčního tisku a připravily ho o značnou část veřejné podpory. Pokračoval však v psaní a vytvořil řadu esejů, románů, biografií, několik špatných her, množství.dětských knížek a několik politických děl, z nichž stojí za povšimnutí Odpověď Parrovi (Reply to Pan, 1801), O zalidnění (On Population, 1820) (odpověď na Malthusův útok v Eseji o principu zalidnění [Essay on the Principle of Population]) a poslední dílo My,flenky o člověku (Thoughts on Man, 1831). Vzhledem k propadu radikální literární kultury devadesátých let osmnáctého století a v důsledku své špatné pověsti strávil posledních třicet let života v dluzích a zapomnění.
Ve Zkoumání politické spravedlnosti Godwin zakládá své anarchické a utopické závěry na několika jednoduchých axiomech, konkrétně na tom, že zdravé uvažování a pravda vždy poráží omyl; že pravda je sdělitená a všemocná; že lidské neřesti jsou výsledkem pomýlené víry; a že člověk je bytost schopná zdokonalení. Vycházel přitom z teze Thomase PAINA, že společnost je vždy požehnáním a vláda zlem. Od vlády nelze čekat, že zabrání působení ničivých sil v lidské povaze, protože je za tyto síly sama zodpovědná.
Využíváním nátlaku, podvodu, vykořisťování a prodejnosti vlády kazí svůj lid, rozněcují v něm konfliktní a nenasytné vášně a jedince staví proti jeho bližnímu. Aby si vlády udržely svou moc a autoritu, musí držet občany v nevědomosti. Protože je však člověk přirozeně rozumný a schopný zdokonalení, společnost se postupem času stává osvícenější a některá zla způsobená vládami se zmírňují.
Protože naše porozumění morálce a politice se zvyšuje a proniká do celé společnosti, nebudeme se už dlouho podřizovat despotické autoritě. Čím méně je člověk podřízen, tím více se u něj rozvíjí schopnost sebevlády a tím více jedná v souladu s rozumem a spravedlností. Vláda sama shledá, že je stále bezmocnější; její sféra vlivu bude stále omezenější, až zcela zmizí a zanechá za sebou přirozenou společnost mužů a žen, jež budou schopni žít svÚj život pouze v souladu s pravdou a spravedlností, a to na základě svých názoru a soudů či prostřednictvím veřejné diskuse. Protože rozum má moc přesvědčit, protože síla pravdy je ohromující, protože racionální bytosti nevyhnutelně zvítězí nad omyly, a protože člověk nemůže vědomě páchat zlo jakmile pozná, že je to zlo, budou lidé schopni žít zcela mravně. Godwin byl ochoten uznat, že na přechodu k této anarchické společnosti bude potřebná určitá forma zastupitelského shromáždění, odmítal však připustit uspořádání nebo praxi, která by zasahovala do individuálního práva jednat zcela na bázi plného a svobodného uskutečňování soukromých rozhodnutí.
První čtyři knihy Zkoumání politické spravedlnosti představují Godwinovu víru v zlepšení a kritizují ostatní pohledy na vládu a společnost. Godwin zde dokazuje, že lidé by vždy měli jednat podle zásad spravedlnosti, jež vyžadují, aby vše, co člověk dělá, přinášelo co největší prospěch pro lidstvo. Závěrečné čtyři knihy pokračují v útoku na zavedené systémy vlády, na pokusy vlád zasahovat do politického a náboženského mínění, do systémÚ zákonÚ a trestÚ a forem vlastnictví. V poslední své knize O vlastnictví (On Property) dokazoval, že lidské chápání se bude vyvíjet natolik, že lidé dosáhnou plné kontroly nad svými fysiologickými procesy a budou schopni se vyhnout spánku (který vzniká z nepozornosti) a úbytku vlastních dovedností. Lidé se stanou nesmrtelnými.
Moderní komentátoři mají sklon pohlížet na Godwinovu utopickou víru jako na fantazii a soustředují se místo toho na jeho zjevný UTILITARISMUS, přičemž vyslovují názor, že právě zde spočívá Godwinův přínos k dějinám politického myšlení. Avšak přestože Godwin věřil, že člověk by měl konat to, co nám přinese největší štěstí, hledisko užitečnosti vymezoval mnohem podstatnější zásadou. To je nejlépe vidět na jeho uvažování o MAJETKU. Dokazoval, že rozdělování majetku je spravedlivé pouze tehdy, když přinese největší možné množství štěstí. Dále tvrdil, že člověk má právo na takový majetek, který mu je na základě tohoto spravedlivého rozdělení přidělen. Avšak přestože rozdělení majetku ve své době nepovažoval zdaleka za optimální, trval na tom, že lidé mají správcovské právo vzhledem k majetku, který právě vlastní. Od utilitarismu se Godwin vzdálil tvrzením, že nikomu není dovoleno toto správcovské právo porušit, dokonce ani v případě, že by se tak spravedlivě dala lidem jejich práva. Právo rozhodovat o majetku ve správcovství je nadřazeno právu podílet se na maximálně účelném rozdělování. Právo rozhodovat je nadřazeno práVÚm odvozeným ze zásad účelnosti. Rozhodování je svaté, protože právě plné a svobodné uskutečňování soukromých rozhodnutí mÚže přinést pokrok poznání a porozumění. Člověk je sám sobě povinován rozvojem pravdy, protože pouze tak mÚže být zdokonalena lidská přirozenost - tím, že ji učiníme plně racionální. Zastáváním tohoto stanoviska Godwin prozrazuje svou inspiraci názorem, že tím, jak se stáváme racionálnějšími, přizpÚsobujeme se svou přirozeností racionálnímu řádu přírody - nebo Boží prozřetelnosti. Godwinovu morální teorii nelze oddělit od jeho utopického přesvědčení, protože spolu tvoří jeden celek. MP

odkazy
Godwin, W.: An Enquiry Concerning Political Justice, ed. I. Kramnick. Harmondsworth: Penguin, 1976.
-: Caleh WilIiwns, ed. O. McCracken. Oxrord: Oxford University Press, 1977.
literatura
Locke, O.: A Fantasy oť Reason, the Liťe and Thought (Jť William Godwin. Londýn: Routlege & Kegan Paul, 1980.
Marshall, P.: William Godwin. New Haven a Londýn: Yale University Press, 1984.
PhiJp, M.: Godwin 's "Political Justice". Londýn: Ouckworth, 1986.